Krajina mého dětství je kopcovitým zeleným ostrovem, kde z lesní masy Džbánského prstence vystupují louky plné bučícího strakatého štěstí a na  ně navazující tichá hmota chmelnic, jejichž  podmanivé pryskyřice lákají i omračují zároveň.
 

Tůňky, potoky a rybníky jež poskytují osvěžení každému, kdo si řekne nebo jen pomyslí,  a to i s impozantní kulisou nekonečných hmyzích společenstev. Absurdně to vše dotváří zvuky a vůně industriálního zemědělství.
 

Neopomenutelnou tečkou jsou však políčka, cesty i vesnice, rozřezané do divokých tvarů paprsky křovinatých remízků a ovocných stromořadí.Probleskují krajinou jako optický klam a otvírají náruč plnou sladkého a šťavnatého naplnění.