Bezpečně pro strom
V ideálním případě se snažím pracovat s nůžkami (být takový kadeřník stromu), než s pilkou. Každá rána, kterou stromu vytvořím, bere část jeho energie na hojení. Ovocné stromy, ale v první řadě pěstuji pro potěchu z ovoce, a proto jeho energii potřebuji využít úplně jinak.
Co z toho vyplývá...? Potřebuji strom zdravý, živelně rostoucí a dobře plodící. Dělám proto jen řezy, které cítím jako potřebné a dělám je tak brzo, aby stromu vznikali co nejmenší rány.
A proto zvlášť v prvních letech po vysazení je nutné se stromku velmi dobře věnovat. Vracím se k němu proto minimálně jednou ročně (ale spíš třeba třikrát) a pomáhám mu budovat pevnou kostru, která za dlouhé desítky let odnosí tuny ovoce. Když se k takové jablůňce vydržím takto vracet třeba deset let měl bych mít zdravý strom s pevnou kostrou a stoletým potenciálem.
V tuto chvíli mohu řez omezit a ke stromu se vracet jen jednou za několik let, vodivé dráhy ve stromu dávají nejvíc živin založené kostře a ta je přerozděluje dál menším větvím. Nových větví, které do kostry vstupují je méně a zpravidla nerostou tak rychle.
Toť základ k ideálnímu vývoji ovocného stromu.
Kdy a co je ale ideální ??? Pro začátek třeba to, že řezu toho konkrétního stromu se věnuje stále jeden a ten samý člověk. Je to stejně důležité jako kde a jaký strom koupím, kde a jak vsadím do země a jak se o něj dále starám. I dva velmi podobně smýšlející a praktikující lidé mohou stromu řezem dokonale zamotat hlavu. Zvlášť v jeho mládí (myslím tak prvních 10-15 let) nebo naopak stáří je snadné rozhodit jeho ustálené vodivé dráhy a jeho růst, či plodnost začnou být z čista jasna nepředvídatelné. Obecně na to strom reaguje tvorbou vlků, peckoviny navíc klejotokem, protože do hry vstupuje stres. Kdo by ho u stromů čekal, že?… Důležité ale je, že pokud řežete s citem, strom se srovná.
Nakonec bych se rád pověnoval technice, ale protože znám dost materiálů, které vše vysvětlují mnohem lépe než bych to dokázal já, radši doporučím ty. Mně kdysi velmi pomohla knížka Řez ovocných druhů a odrůd (Černík, Hladík, Večeřa). Je z roku 1964, ale sehnat šla snadno. Jsou tady pěkně vysvětlené základní techniky, vše s důrazem na zdraví stromu. Pokud jde o nové publikace, nic mě nepřesvědčilo, ale ono skoro nic ani nevychází. V minulém článku jsem mluvil o několika lidech na velmi dobré technické úrovni a i teď bych doporučil jejich články a videa.
Nejvíc mi však, pokud se za léty strávené s ovocným stromem ohlédnu, pomohla praxe. Snadno můžu teď někoho poučovat, ale udělal jsem i dost rozhodnutí, na které nejsem hrdý. Bez nich bych ale měl o hodně zkušeností méně a všechno je to proces. Poslední léta jsem vysadil na našich zahradách a po okolí desítky nových stromků, mám je po ruce, trávím s nimi čas, a oni můj pohled upravují dál a dál.
Komentáře