Koncem října jsem byl nakupovat stromky v ovocné školce Stanislava Bočka v Crhově u Kunštátu. Školka se specializuje na staré odrůdy (předválečné) jabloní, hrušní, třešní a višní ve vyšších kmenových tvarech (tj. polokmen, vysokokmen, alejový vysokokmen), vše roubované na semenných podnožích. Stromky zde vyrůstají v nadmořské výšce přes 500 m.
Starší, léty prověřené odrůdy ovocných stromků, roubované na semenné podnože, jsou podle mých zkušeností jednoznačně neodolnější a nejživotaschopnější formou ovocného stromu, jakou můžu vypěstovat. Pokud mám zahradu u domu a čas se stromkům věnovat, vyrostou skoro všechny, co trh nabízí. Pokud chci ale strom opravdu houževnatý, s dlouhověkým živelným potenciálem, případně aby šel sázet do vyšších nadmořských výšek, jezdím sem. Zvlášť v krajině místní vysokokmeny přejímají dominantní roli velmi rychle. To vše za předpokladu, že se u nich několikrát do roka objevím a pomůžu okopáním, hnojením, ochranou, řezem nebo zálivkou.
Je slunečné dopoledne, a já vybaven gumáky, neboť školka je přímo na poli, vyrážím vybírat. Na seznamu mám čtyřicet šest stromů, něco do zahrad, něco mezi pole, něco k cestě. K tomu něco na zahrady mé i sousedů, plus nějaké specialitky. Procházím mezi tisíci krásných stromků, a vybírám odrůdu po odrůdě a vyndaváme je postupně s paní Bočkovou ze země ven. Potom ukládám do stínu a kořeny přikrývám vlhkým hadrem. Postavy jsem poměrně hřmotné, ale tady si přijdu jako Tobiáš Lollness.
Když máme vybráno, čeká mě práce nejsložitější. V tom množství stromů najít několik tvarově naprosto originálních kusů, kterými potřebuju osadit unikátní místa, a jejich ducha ještě zvýraznit. Mám luk, žebráka, čarodějnici nebo náruč.
Několika hodinové poetické dopoledne je u konce, já připevním stromky na přívěsný vozík a loučím se slovy: „Tak zase na jaře nebo možná dřív“ a vyrážím na dlouhou cestu k domovu.
Lidé často nechápou moje výlety pro stromky na Kunštátsko nebo do Bílých Karpat, ale já vycházím z toho, že každý strom, co zasadím, poroste celý zbytek mého života a ještě mnohem déle. Proto mi sem zajet párkrát za rok dává smysl. Radek Vlasák
Comments