Vysadím-li strom, počnu-li dítě, postarám se o ně. Vysadím-li mnoho stromů a počnu-li mnoho dětí, postarám se o ně. A jak děti, často navzdory jejich přáním, obstarávám jak nejlépe dokážu mnoho let, tak strom, co zasadím, je závazek na celý život.
Děti si pravděpodobně na rodičích časem získají alespoň částečnou nezávislost, strom však musíme opečovávat až do konce jednoho z nás.
Prvních několik let na trvalém stanovišti musím stromu věnovat důslednou povýsadbovou péči. Cílem je dobré zakořenění a pevná, pravidelně rostlá koruna.
Dopřejeme mu tedy alespoň po dobu pěti let pravidelný servis. V této době je nutné postarat se o to, aby neměl kořenovou konkurenci v podobě travního porostu (plejeme nebo mulčujeme, já pleju a okopávám). Pokud vládnou trvalejší sucha, pomůže mu občasná větší zálivka (20-30L dešťovky nebo z rybníka). Minimálně jednou ročně, ale klidně i dvakrát převážu úvazky, kterými strom kotvím ke kůlu, případně k ochraně. A nakonec ho vedeme citlivým řezem tak, aby koruna vytvořila pevnou kostru, která je klíčem k budoucí rovnováze.
Tady je dobré říct, že strom si často, stejně jako dítě, představuje jinou cestu a my stejně jako rodiče, mu ji buď dopřejeme nebo ho tlačíme do svých představ. Pro tento stav mám i vyzkoušený postup – pokud se ode mne dvakrát nenechá přesvědčit, věřím, že má svůj důvod a nechám ho růst. Ale stejně pořád číhám, jestli si to nerozmyslí. Při té příležitosti vystříhám vlky, vyrůstající z podnože. Když vydržím, časem podlehnou.
Je to tak na 5 – 8 let, podle druhu a odrůdy, jaký byl výchozí materiál, kolik má vláhy, v jak pestrém prostředí roste a jak se mu tak docela daří. V této době je také ideální, když se stromek nevysiluje plozením ovoce. Zvlášť meruňky, třešně nebo slivoně dokážou plodit velmi brzo. Energie pak proudí do plodů místo do kořenů a koruny. Vydržme alespoň pár let, než ochutnáme a plodnosti nechme volný průběh třeba až po deklarovaných pěti letech.
Doteď byla řeč jen o tom, co bychom měli dělat. Pokračujme tedy v tom, co bychom dělat mohli, abychom náš stromek ještě postrčili.
Tak třeba výživa: Na jaře a v létě jícha z kopřivy, zředěná – ke kořenům i postřik na spodní stranu listu. Na podzim dřevní popel do okopání. Kdykoliv trocha kompostu s drceným dřevěným uhlím. Sem tam trochu vápníku.
A ochrana: Vloni mi jedno mladé slivoňové stromořadí slepily mšice, a stromy letos moc potřebovali listovou plochu. Ač z toho nemám žádnou velkou radost, vyrobil jsem lepové pásky a stromky se zmátořily. Jinak je nejlepší ochranou kvetoucí okolí.
Původně jsem chtěl napsat něco i o stromech, kterým tuto péči nedopřejeme. Ale to všichni známe, jelikož je máme, všude kam se podíváme. Proschlé, zacuchané koruny anebo zaškrcené kmínky...
No a tak se vraťme ke stromům, které už vesele plodí, užívejme si jich, představujme si je za několik let a jako kadeřníci upravujme jejich mladé ofinky dřív, než je to bude bolet. Na jaře po vydatné úrodě jim pomozte zapracovat uzrálý hnůj a občas jim dopřejte motyku a vzduch.
Comments