Dlouhá staletí lemovala cesty v naší zemi ovocná stromořadí. Těžko by teď někdo hádal, že to začalo jako armádní strategie. Před skoro třista léty to byla zaručená spižírna pro vojáky. A i když bychom si mohli putující armády odpustit, stalo se to typickým znakem napříč rozmanitostí českých zemí.
Ale nejenom u hlavních cest rostlo ovoce. Hospodáři na hranicích svých pozemků, často napůl se sousedem, vysazovali ovocné stromy. Věděli, že dobře obstaraný ovocný strom dokáže plodit desítky let a nezabírá zdaleka tolik zeměplochy jako obilná pole, která potřebují ještě mnohonásobně víc každoroční péče.
Ve městech i na vesnicích stejně jako dnes byly ovocných stromů plné užitkové zahrádky. S tím rozdílem, že stromy lidé sázeli často i hned vedle domu. Těch důvodů bylo hned několik: A to hlavně ovoce po ruce, stín (nejlepší klimatizace) a suchá obydlí.
Já jsem se v péči o ovocné stromy našel, ale je nezbytné říct, že poslední desítky let, žijeme jako v Evropě úplně jinak než předešlá staletí. Jsme bohatší, dokážeme se přepravovat na obrovské vzdálenosti, máme množství kdysi nepředstavitelných zájmů, elektroniku a doma konstantní teplo.
I tak je ale s podivem, že poslední velké výsadby z padesátých let 20. století nahrazujeme tak ledabyle a často je to spíš dílem nadšenců. Poslední roky dává na výsadby stromů dost peněz i stát. Většina z Vás, ale určitě ví, že mladé stromy v krajině, jsou často trpícím mementem nedostatku povýsadbové péče. Neřezané, zaplevelené či zaškrcené stromky jsou hůře rostlé v kořenech i korunce a méně odolné suchu, chorobám i škůdcům*.
Když už, a je to mým vroucím přáním, vracíme stromy do krajiny, sázejme je tam, kde nám nebudou překážet, a postarejme se o ně tak, aby nám ve zdraví dělali společnost mnoho desítek let. Tvořme krajinu tak, aby byla bohatá svou různorodostí, ze které každá rostlina čerpá životodárnou sílu. A starejme se o ni tak, aby kvetla a plodila.
Na závěr si dovolím říct, že rozkvetlá třešeň za domem, která hučí prací tisíců včel, a kde mají domov další desítky živočišných druhů, vnímám jako zázrak. Znásobíme tu jednu třešeň, máme tisíce živočišných druhů, miliony stromů a miliardy květů a plodů. Kdysi jsem si myslel, že musím vidět svět. Ale že je to proto, abych si vážil toho, co mám doma, vím až teď.
*Rád bych se zastavil u slova škůdce. Jsou to jen zvířátka, která se stejně jako my chtějí jen jíst a bydlet.
My, pokud nám vadí, máme dát krajině tak důležitou pestrost, kde je velmi výjimečné přemnožení živočišného druhu.
R. Vlasák
Comments