Tak je to u mě
 

Jako kuchař jsem se činil už víc než 25 let a dosáhl přesně toho, na co jsem se cítil. Z ovocného stromu na svět profesně hledím jen čtyři roky a myslím, že už tu vydržím. 
                                                  

To, že se začnu profesionálně starat o ovocné stromy, ke mně přišlo plíživě, a uvědomil jsem si to vlastně až, když se to stalo. 

I když o stromy, kterých jsme v zahradě měli přes šedesát, jsem se staral od mala. Bylo to ale jiné, musel jsem. Děda mě už jako kluka naučil mnoho ve vztahu k zahradě, a možná kdyby tolik netlačil na pilu, tak jsem u stromů zůstal už tenkrát. Ale to se mohu jen dohadovat.
 

Teď to bylo ale celé jinak. Zahradu jsem si navrhl a začal osazovat sám. Chtěl jsem ji mít většinově jedlou a přijal do ní i těch pár starých jabloní a hrušní, které už zde rostly dávno přede mnou. Zasázel jsem stromy a keře mých oblíbených druhů a odrůd, postavil hadník. Potom přibyly mulčované záhony na zeleninu, kompost, sítě na popínavky, další stromy, jahodové záhony, domky pro hmyz  a ptáky, prkna pro střevlíky, bylinky a květiny. 
 

Začal jsem pracovat pro známé, často jen formou občasné výpomoci. To se ale měnilo, přicházely první komerční zakázky, a já při nich absolvoval kurzy řezu, péče o dřeviny nebo kosení trávy. O krajinném rázu a jedlých zahradách, kulturních i divokých bylinách. 

Do toho všeho jsem ještě vařil a během dvou let zasázel s přáteli a rodinou dvě ovocná stromořadí v samém srdci Džbánska, kraji stolových hor. Následoval celoroční kurz "Ovocný strom v krajině" na Mendelově univerzitě v Brně a já cítil, že cestu zpět už pomalu zapomínám.
 

V mé dřívější pozici šéfkuchaře jsem dával důraz na vztahy s kolegy a obchodními partnery. Být mezi dobře naladěnými lidmi mi vždy dodávalo sílu. Tady v místech plných života, často tak různorodých, že by malíři nestačila sebevětší paleta, nebuduji nic. Vše přichází samo a předává mi svou životodárnou energii, kterou mi nezbývá než vracet.

Radek Vlasák