Stále je kam sázet...
Mnoho cest bylo za poslední století rozoraných, mnoho stromů dávajících ovoce padlo za oběť lánům obilí. Přesto najdeme v našich krajích stále mnoho stoletých obrů a mnoho malých lidiček sázejících stromky mladé.
My všichni, kteří to děláme, máme jasno v tom, co je v naší krajině to správné, krásné a potřebné. Proto je naše venkovská krajina tak rozmanitá a její bohatství dokáže překrýt někdy až jednotvárné bujení monokultur.
A jako se nám klukům líbí každému jiné děvče a jako dětem dáváme různá jména, tak jak jsme různí i my. Zdobíme krajinu nepřebernými variantami ovocných střípků, vycházejících hluboko z našich duší. Těšíme se na jejich plody, pevné, voňavé, a tak rozmanité na jazyku.
Při tom všem nacházíme stále nová místa, která provokují naši fantazii a stále nové příležitosti, které je těžké nevyužít. Krok po kroku procházíme krajinou a víme, že už nedokážeme zastavit.
Comments