Hlavou mi jako dlouhým tunelem prochází nekonečná řada myšlenek, ať už v rychle jedoucích kolonách nebo pomalu a jednotlivě. Samovolně, bez vlastního přičinění se mi začínají analyzovat a já se stávám němým pozorovatelem fungování vlastní nervové soustavy.
To fascinující místo, ve kterém se tak často ocitám, má ale jednu podstatnou slabinu. Jak přijdou, tak mě i opustí, nahrazeny novými a já zůstávám moderní, ale sám. Paralelu nacházím v páskových kazetách Emgeton, kterých jsem jako kluk několik vlastnil ,a na kterých jsem pod vlivem aktuálních nálad obsah stále přemazával novým a ještě novějším.
Snad právě proto bych teď chtěl své myšlenky místo přemazávání vrstvit tak, abych nenahrazoval starší procesy novými, ale dokázal je systematicky rozvíjet.
Nechci hledat univerzální pravdy nebo fakta, ale dělit se o své myšlenky tak jako ti, kteří se o ně dělí se mnou.
Někdy je člověk tak blízko a přesto nedokáže dojít tam, kam vykročil. Možná je ta cesta špatná, možná ještě nedozrál čas.
Pokud je tedy tento můj první článek i posledním, jdu jinou cestou. Pokud se budeme vídat i dál, je to se vším respektem k mé cestě i k těm s kterými ji sdílím.
Radek Vlasák 13.12.2023
Comments